O mně


Ahoj, já jsem Kačka...

 ... a už nikdy nechci bejt tlustá!



A právě proto jsem se rozhodla, že si založím blog se zdravými recepty, kterými bych chtěla pomoct alespoň někomu, kdo se zajímá o svou postavu a kondici. ♥ 

Můj příběh

Všechno to začalo už hrozně dávno, když jsem byla ještě batole. Od maminky doma mi chutnalo a od babiček snad ještě víc, a tak nebylo pochyb, že jsem byla roztomilá, baculatá holčička s medvídkovejma ručičkama....

Tehdy byly moje faldíky na bříšku a nožičkách ještě v pohodě, miminka a batolátka přece můžou bejt tlusťoučký, že jo, a děti ve školce taky! Vždyť je to kulatý panděrko v těch růžovejch šatičkách skoro neviditelný a Kačenka pak s těma culíčkama a ofinkou, která jí spadá do toho jejího kulatýho obličejíku, vypadá jako andělíček!


Pěkně tlusťoučkej andělíček...

No a pak přišla škola. Místo, kde se malý človíček jako já setkal s dalšími malými človíčky, kteří byli všichni moc fajn... a taky skoro poloviční jak já - jak do vejšky, tak šířky (až na pár klučičích výjimek). A tady jsem si začala poprvé všímat toho, že jsem určitým způsobem "jiná". Martince a Terezce šly stojky jako po másle, Zuzance a Káje šly snad všechny míčové sporty na světě, Viky šla dobře gymnastika, Anetka házela míčem do dálky tak dobře, jako nikdo jiný, no a co já? Kromě toho, že jsem se dokázala dotknout země s narovnanejma nohama nic moc... a rok od roku to bylo horší a horší. Z roztomilejch holčiček s culíkama se stávaly pomalu ale jistě slečny, co si začínaly lakovat nehty a kupovat první lesky na rty. Každá hodina těláku se pro mě stávala nesnesitelnější a nesnesitelnější, protože ať už se běžel jakkoliv dlouhej závod nebo se hrála jakákoliv hra, vždycky jsem byla poslední. A jestli mě chápete, nebyla to úplně věc, která by mi zvedala sebevědomí nebo třeba posilovala moji sebedůvěru.

Základka se ale nějak přežila a přišlo osmileté gymnázium, kam jsem se zprvu moc těšila, protože jsem tam šla s kamarádkami z původní třídy. "Bude to pecka," říkala jsem si, "dalších 8 let s holkama, který znám a který mám moc ráda!" No, věci se vyvinuly trošku jinak a to tak, že se na mě holky po nějaký době vykašlaly a otočily proti mně. Začaly mě pomlouvat, poštvávat proti mě ostatní a co víc - nadávaly mi. Do tlusťocha, sádla, tlustoprda, tlusťošky, beďarovitýho obličeje... a nevím, čeho ještě. Nebylo to hezký, nebylo to ani příjemný a jestli bylo moje sebevědomí ze základky na nulový úrovni, tak po prvnim roce na gymplu muselo bejt snad u jádra zemského. Probrečela jsem nespočet nocí, byla jsem vystresovaná z každýho dalšího dne ve škole a každý ráno jsem se hned po probuzení těšila na to, až se odpoledne vrátím zase domů. A tak jsem dostala novou myšlenku - tu, která stojí na začátku téhle stránky - už nikdy nechci bejt tlustá. A dala jsem se do práce.

Já se 78 kily

Do práce ve smyslu, že jsem začala prohledávat nejrůznější internetové servery pro ženy, které promovaly kraviny typu: rajčatová dieta, Dukanova dieta, zaručený způsob, jak shodit za 2 týdny 10 kilo, 7denní detoxikace, kterou zhubnete 5 kilo, okurková dieta, hubnutí podle celebrit a obdobné kraviny, kterých jsem se samozřejmě začala chytat, protože touha po štíhlém těle byla prostě silná. No a tak jsem si vymyslela svojí vlastní dietu, kterou jsem otestovala hned přes prázdniny a zhubla neuvěřitelných 10 kilo. A v čem spočívala? Ráno jsem si dala 1 jablko, v poledne oběd (nejčastěji masový kuličky z IKEA a bramborová kaše) a večer jogurt. Paráda, co? Další školní rok už na mě ale nikdo neměl kecy, a tak jsem začala bejt spokojenější, jenže furt mi to bylo málo. A tak jsem zpřísnila svoje zásady a pozměnila "jídelníček" - ráno jogurt, ve škole jablko a doma chleba se sýrem a šunkou. Z neuvěřitelných 78 kilo jsem se asi za rok dostala na 53 (při výšce 170 cm) a to mi ještě furt bylo málo.

Já s 53 kily

Mojí nezdravý vyhublosti si ale zavčasu začalo všímat okolí. Rodiče, kamarádi, učitelé... a až mamka mi jednoho dne, kdy jsem musela odejít ráno ze školy, protože mi bylo strašně špatně, pomohla.

Delší dobu mi bylo špatně - a to po každym jídle. Vzala mě na polikliniku a k doktorce, oběhaly jsme nejrůznější vyšetření, ale nikde mi nic nezjistili. Jako bych si svoje nechutenství a pocity na zvracení vymyslela. Ale nevymyslela! Mohla jsem sníst, co jsem chtěla, ale vždycky mi bylo hrozně těžko a špatně... a tak jsme sehnaly kapičky na žaludek, překopaly jídelníček a já jsem začala přibírat... no a moje starosti (zaplaťpánbůh) zmizely.

A pak začaly kolotoče přibírání, kdy jsem se dostala nejdřív na 57 kilo, pak na 61, kolotoče ubírání, to jsem se dostala zase zpátky na 58 a pak zase přibírání, kdy jsem se postupně dostala až na 66, což mi přišlo příšerný, a tak jsem začala zhruba v dubnu 2016 chodit do posilovny, která mi naprosto změnila život.

Já s 66 kily

V současné době chodím 4x týdně do posilovny, kde cvičím silově nebo se svou vlastní vahou, občas si zajdu zaběhat nebo na pilates, o víkendech se snažím aktivně odpočívat a každý den prosedět na zadku co nejméně času to jde. No a jak teď vypadám? Lépe než dříve! A jak se cítím? Úžasně. Dělám, co mě baví, jím, co mi chutná, nic si neodpírám a užívám si život tak, jak chci. No a kolik, že to teď vážím? Upřímně vám řeknu, že nevím. Nevážím se, ale měřím a zaznamenávám pokroky. Ze 71 cm v pase se po roce posilování v posilovně stalo 66 cm. Moje tělo je silnější a pevnější a moje duše šťastnější, což rozhodně není kvůli tomu, kolik vážím.

Váha totiž neurčuje to, kým jsme a jak bychom se měli cítit. Je to jenom číslo a je na nás, jak moc vážně ho budeme brát.

Já dnes


Moje filosofie

aneb hodnoty, které jsou pro mne důležité

  • Každý workout je lepší než žádný workout
  • Rodina a zdraví jsou nejvíc
  • Cukr potřebuji, ale čím méně, tím lépe
  • Celodenní sezení na zadku není zdravé
  • Když něco chci, udělám pro to maximum
  • Ostatní neshazuji, ale podporuji
  • Než říct něco ošklivého, radši neřeknu nic
  • Dělám to, co miluji
  • Každý den je krásný, a proto je škoda si ho neužít s úsměvem na tváři
  • Všechno špatné je k něčemu dobré
  • Maličkosti nejsou jenom maličkosti
  • Abych mohla milovat ostatní, musím naučit milovat především sama sebe ♥

Pizza? Dříve tabu, dneska jídlo, kterým se jednou za čas moc ráda odměním!


Závěrem...

... bych vám chtěla říci, abyste se NIKDY ZA ŽÁDNOU CENU NEVZDÁVALI. Jestliže vás trápí vaše váha nebo to, jak vypadáte, jestli se sebou nejste spokojení a nevěříte si, tak na sobě začněte pracovat. 

Pamatujte na to, že se na začátku nemusíte hnedka strhnout. Stačí začít pomalu, přesně tak, jak VY potřebujete. Každá cesta (a je jedno jak dlouhá) začíná malými krůčky. Nejdůležitější je po ní pořád jít, vytrvat a nerozmýšlet se na rozcestích, jestli z ní neuhnout a třeba si ji nezkrátit...

Jste silná a úžasná osobnost, která dokáže všechno, co si jen bude přát. Stačí chtít, vytrvat a i když se třeba zrovna nebude dařit, tak zatnout zuby a dát do toho ještě víc. Kde myslíte, že bych dneska byla já, kdybych doteď jenom brečela večer do polštáře a stresovala se z toho, co bude ve škole? Rozhodně ne tam, kde jsem teď. 


Věřte si, myslete na to, po čem toužíte, a každičký jeden den pro svůj sen alespoň něco málo udělejte, protože až se jednou dostanete tam, kam přesně teď chcete, rozhodně si poděkujete a nebudete vašeho rozhodnutí litovat.

Mým snem je dělat sobě a i ostatním radost. Ať už třeba jen úsměvem ráno v metru, nebo mými fitness dorty, které si budete moci dát bez výčitek. Snažím se pro to něco udělat, a proto už teď si ode mě můžete některý z dortíků objednat. Stačí jen kliknout SEM a vybrat si z nejrůznějších druhů fitness dobrůtek bez cukru, mouky a nezdravých tuků.

A co pro svůj sen uděláte VY?